Příběh - jak to všechno začalo?

Zrození Guildy Eaters in Dungeon

     Na sever od Haradu, v nebezpečných skalách a temných chodbách dungeonu zvaného Drapačák, se Ichimaru, skurut-hai nekromant, rozhodl uskutečnit svůj sen. Chtěl nejen přežít, ale také najít způsob, jak využít síly nepřátel přímo z jejich masa. Se svými třemi společníky – prohnaným lidským zlodějem Rikimarem, mystickým nekromantem Meldonem a udatným válečníkem Jaworem – se vydal do Drapačáku s jasným cílem: ochutnat vše, co tato tajemná místa skrývají.

První Hostina – Dušené Drapačí Maso

      Když družina porazila svou první smečku drapačích monster, přišel čas na kulinářský experiment. Ichimaru se skláněl nad jejich kořistí – drapačem, podivným tvorem s ostnatým kožichem, která voněla po síře a zemině. Přesto věděl, že uvnitř se skrývá poklad. Rikimaru očistil drapačí kusy, ostré jako dýky, zatímco Meldon připravil kotlík, do kterého nalil vodu z nedalekého podzemního jezírka. Přidal několik zelených, jiskřivých bylin, které natrhal po cestě. Tyto byliny byly ostré a svěží, jejich vůně připomínala čerstvý česnek a rozmarýn. Drapačí maso nasekali na menší kousky, aby se lépe vařilo, a vhodili jej do kotlíku. Jak se maso vařilo, jeho vůně se začala měnit – nejprve se nesl odér podobný pálenému dřevu, ale s přídavkem bylin začalo drapačí maso vonět po pečených kaštanech s lehkou příměsí kouře. Po chvíli Rikimaru s váhavým úsměvem ochutnal první sousto a překvapeně povytáhl obočí. "Chutná to jako směs jehněčího a kořeněného sýra!" zvolal. Každý si vzal trochu do misky, a jak pokrm jedli, pocítili, jak jim ztuhly svaly a tělo se naplnilo zvláštní silou. Dušené drapačí maso nebylo jen lahodné, ale posílilo jejich odolnost vůči jedům Drapačáku.

Kořeněné Zlobří Maso

     Jak skupina postupovala hlouběji do Drapačáku, narazili na skupinu zlobrů, tvory s pevnou kůží a odpudivým zápachem, který připomínal starou rašelinu. Po tvrdém boji stáli nad jedním z padlých zlobrů a Ichimaru navrhl další hostinu. Meldon, s úsměvem pod vousy, vytáhl několik sušených plodů temného bobkového listu a zkrouceného kořene, který měl intenzivní vůni po citrusech a pepři. Tyto ingredience, jak tvrdil, měly zmírnit pach zlobřího masa, které bylo těžké a olejovité. Když zlobří maso položili na horký kámen a začali ho opékat, z něj začal vytékat hustý šťavnatý tuk, který bublal a vydával vůni, připomínající kouřový uzený sýr. Jawor, válečník, nemohl čekat a odvážně si vzal první sousto. "Chutná to jako hovězí s příměsí pálivého pepře a sladkých mandlí!" řekl překvapeně. Rikimaru se přidal a souhlasně kýval. Všichni si pochutnávali na pokrmu, který měl bohatou, zemitou chuť, a s každým soustem pocítili, jak jim tělem proudí zvláštní teplo a síla.

Finální Hostina – Opečené Maso Pána Šelem

     Nakonec, na samém dně Drapačáku, narazili na Pána šelem – obrovského tvora s šedou kůží a temnýma očima, který vládl všem tvorům dungeonu. Po náročném boji, který vyčerpal všechny síly družiny, stáli konečně nad tělem padlého vládce Drapačáku. Ichimaru a jeho společníci věděli, že tento pokrm bude vrcholem jejich výpravy. Rikimaru pečlivě oddělil kusy šťavnatého masa, zatímco Meldon vytáhl své nejlepší bylinky – sladký mech připomínající tymián, kůru z růžového stromu, která voněla jako hřebíček a skořice, a několik sušených bobulí s chutí podobnou šípku a medu. Maso Pána šelem opékali pomalu na ohni a vůně, která se linula kolem, připomínala lesní ovoce a jemný kouř. Po prvním soustu byli ohromeni. Maso bylo jemné jako telecí, ale mělo neobvyklou sladkost a kořenitost, která jim připomínala nejlahodnější jídla ze starých hostin. Každý kousek jim dodal zvláštní energii, a pocítili, jak se jejich mysl stává jasnější, těla silnější a jakoby i jejich smysly byly vyostřené. Ichimaru, plný odhodlání a nadšení, pozvedl svůj pohár a přísahal: "Od této chvíle jsme guildou, která nepoklekne před žádným monstrem. Každý tvor, kterého potkáme, se stane naší kořistí a zároveň hostinou." A tak vznikla guilda Eaters in Dungeon. Známá nejen svými bojovými schopnostmi, ale i průkopnictvím ve světě podzemních hostin, kde každé poražené monstrum sloužilo jako potrava i zdroj síly, které se žádná jiná guilda nemohla rovnat.